Čína a já
Ladislav Šáral
Čestný předseda Klubu ekonomické spolupráce ČR - ČLR
Téma „Čína a já“ mne provází již od mých mladých let, kdy se mi dostaly do rukou knížky o Číně. Její problematika mne zaujala „tajuplností“, dálkou a absolutní jinojakostí. Postupně se můj zájem vytřiboval. Již to nebyly episody jako „boxerské povstání“ a pod. Za války probleskovaly informace o běsnění Japonců v Asii. Po válce se k nám již dostaly informace o „Dlouhém pochodu“ čínské Lidové osvobozenecké armády.
Autentických informací o Číně však bylo stále málo. I když byl největším zlem německý a v Asii japonský militarismus a fašismus, nadále se u nás tradovaly fámy o „žlutém čínském nebezpečí“. S tím jsme jako studenti již tehdy s profesorem češtiny polemizovali. Velkou výzvou byla zpráva o založení Čínské lidové republiky.
Tehdy jsem ještě netušil, že jen o několik let později získám příležitost si čínskou realitu „osahat“ přímo na místě. Ta možnost přišla po absolvování první státní zkoušky na Vysoké škole ekonomické, kdy ministerstvo školství umožnilo dvěma studentům této školy vycestovat v roce 1952 na studium do ČLR. Okamžitě jsem se přihlásil a – vyšlo to, byl jsem vedením školy pro toto studium schválen.
Po prázdninách jsem již odletěl s dalšími jedenácti spolužáky z různých škol republiky do Pekingu, kde jsme poté na Pekingské univerzitě absolvovali dvouletý intenzivní kurz čínského jazyka, který jsme zakončili státní zkouškou v roce 1954.
Již několikadenní let z Prahy do Pekingu přes Moskvu, ale i další města SSSR, Mongolska a Velkou čínskou zeď „dakotou“, byl překrásným zážitkem.
Po přistání jsme se shodli na pocitu, jako bychom zde již předtím někdy byli. Byl to sice zcela jiný kraj, ale nám na první pohled velmi blízký. Byli jsme jím nadšeni. A na všechno jsme se mimořádně těšili. Chtěli jsme všechno rychle poznat a vstřebat.
To se promítlo i do našeho přístupu ke studiu. Vše jsme „hltali“. Měli jsme štěstí, že naši profesoři byli na vysoké úrovni jak pedagogické, tak lidské. Pohodu pro studium nám též významně spoluvytvářelo překrásné parkové uspořádání Pekingské univerzity.
Do Čínské lidové republiky jsme přiletěli v roce 1952, tři roky po jejím založení. Kdy se teprve začala vyrovnávat s těžkou zaostalostí polofeudální země, zmítané dlouhými válkami, zejména s Japonskem, a poté dlouhou občanskou válkou.
Od začátku jsme sympatizovali s nadšením, s jakým se čínský lid – vždy hromadně, celonárodně, pustil do odstraňování zaostalostí všeho druhu. Ve městech především budovali kanalizaci, dětem opět celoplošně vláda umožnila studium se stravou a s jednotným oblečením. Rovněž starým občanům zajistila životní minimum. To byl náš nejsilnější dojem z tehdejšího pobytu. Číňané žili v té době velmi skromně. Strava sestávala zejména z rýže, zeleniny a poskrovnu masa, vajec a oleje. Byl to však velký pokrok proti době před založením ČLR. A lidé měli pocit téměř jistoty, „že bude stále lépe“......
展开
